super blog, fakt koukněte!! - http://denda3.blog.cz/

Minutu trvá všimnout si někoho zvláštního, potřebuješ hodinu aby sis ho vážil, den k tomu, abys ho miloval, ale potřebuješ celý život na to, abys na něj zapomněl.

howrsehowrse




KDO BY SI MĚ CHTĚL PŘIDAT NA HOWRSE DO PŘÁTEL, TAK TAM JSEM JAKO: Jančullí

Duben 2011

Nadpřirozené bytosti

29. dubna 2011 v 10:55 | Jančullí |  Nadpřirozeno

Jsou mezi námi tajemné přízraky, nebo si
s náma hraje jenom naše fantazie?? Na to
asi žádný z nás nepříjde. Ale existují věci
mezi nebem a zemí, které jsou
fascinující
a příšerné zároveň.





A nyní nějaké hororové příběhy:

Postava v černém s kápí:
Bude to znít asi dost hloupě, ale když mi bylo tak 14let, tancovala jsem u nás v obýváku.
Bylo tak asi 12hodin odpoledne, pěkný sluneční den, proto mi to nějak nesedí a jak jsem
tancovala, najednou jsem se otočila směrem k východu od pokoje a viděla jsem něco opravdu
hrozného... Nedokážu si to vysvětlit, viděla jsem, jak ke mě postava celá v černém hábitu s
kápí, které nebylo vidět do tváře, natahuje ruku a jde blíž. Myslela jsem si, že zešílím, začala
jsem řvát, nevěděla co dělat, naštěstí mamka byla vedle v místnosti (v té, kde jsem byla já, byly
otevřené šoupačky, čili jsem viděla do druhého pokoje). Podívala jsem se na mamku a ta
postava zmizela...

Dodnes si to pamatuju a nechápu to..., co to bylo? Odkud se to vzalo? Teď už je mi 17 let, ale
ráda bych věděla, co to bylo. Pokud jste někdo zažil něco podobného, piště prosím...
Škola v přírodě:
Možná vám přijde, že tento příběh nesouvisí s vyvoláváním duchů, ale stejně ho tu zveřejním.
Nebudu udávat jména, jenom iniciály.

Bylo to v létě, jeli jsme do školy v přírodě. Na pokoji jsme byli celkem čtyři: já a mí tři kamarádi
DU, LM a DF.
První dva dny bylo všechno v nejlepším pořádku, chodili jsme na výlety a tak podobně. Třetí den
jsme si ještě po večerce chvíli jako vždy povídali, já a můj kamarád DU jsme usnuli jako první. DF
usnul chvíli po nás. LM se rozhodl, že si ještě pustí discman.
Asi po pěti minutách dřímání si všiml, že se jedna ze šatních skříní otevírá, tak vykřikl: "kdo je
tam?" To vzbudilo DF, jen viděli, jak se tence otevírají a zavírají dveře. Asi po 30 minutách usnuli
také. Když jsme se všichni čtyři probudili, LM a DF nám vyprávěli svoje zážitky. Já a DU jsme jim
zprvu moc nevěřili. Řekli jsme jim, že se jim jenom něco zdálo, nebo že to byl jenom nějaký jiný
žák.
Když jsme se po snídani ptali sestry, která do 1 jedné ráno byla na chodbě a hlídala, jestli se
někomu něco nestalo, odpověděla nám, že prý nic neviděla. Šli jsme zkontrolovat, jestli se nám

něco neztratilo, ovšem nic nechybělo.

Hned tu další noc jsme měli pěkně nahnáno, zabednili jsme okno kamarádovým ručníkem a
čekali jsme, nic se nestalo. Po pár hodinách hlídáni jsme usli. Hned další den jsme naše zážitky
popisovali kamarádům (ani nevím proč jsme jim to neřekli předcházející den, asi jsme z toho byli
moc vyjukaní). Řekli nám, že je nic nenapadá.

Ta hrůza nás už trochu přešla. Zbytek školy v přírodě už byl celkem v klidu. Když jsme odjížděli,
tak mi bylo hned lépe.
Naše babička:
Bude to 6 týdnu, co se snáma rozloučila naše milovaná babička. Její celoživotní motto bylo starat se o rodinu.

Týden po babiččině smrti, den po pohřbu a v den, kdy ji zpopelnili jsem měla sen, že spím a někdo mě tahá za nohu a volá na mě jménem. Prudce jsem se zbudila, byl krásný sluneční den a babička stála u mě u postele a šeptala: "Pojď se mnou dolů, potřebuji s tebou mluvit." Byla jsem šťastná, že ji vidím a ptala jsem se, zda je v pořádku, věděla jsem, že je po smrti. Říkala, že je teď spokojená, je v pořádku a že potřebuje se mnou mluvit.
Sešli jsme tedy a babička mě poprosila, že potřebuje se mnou vybrat fotku na hřbitov. Seděly jsme na gauči a prohlížely fotky. Našly jsme pár, co by se hodily a babička mi ukázala jednu a říká: "co takhle tuhle". Zdálo se mi, že je na ní moc mladá (bylo ji tam teprve 16 let), ale babička byla spokojena. Když jsem ji ukázala jinou, říkala, že ji nechce, tehdy měla roztrhané šaty. Potom se na mě podívala a říkala: "Pamatuj si, tuhle chci! Já už musí jít. Ahoj." Potom odešla směrem do kuchyně a zmizela mi v velké žluté září….. Vtom jsem se probudila s velkým pocitem spokojení, že je babička v pořádku a hned jsem usnula.

Na tom snu nemusí být zase nic tak zvláštního, prostě nervy pracovaly a já věřím na nadpřirozeno a mohla jsem si to vsugerovat. Jenže…..
V tu stejnou noc mému strýci, babiččině synovi, se zdál sen, že babička, podotýkám u něj doma, chodila nervózně po obýváku a říkala mu, že nemůže zbudit Svatunku (mou mamku), že se bojí ať nezaspí…. A zmizela…. Můžou to být taky nervy, nebo se babička chtěla spojit s mamkou a nešlo jí to, třeba jen mamka nespala správně.
A do třetice všeho dobrého a zlého, noc po těchto snech, další….. má sestra. Babička stála u její postele a hladila ji po tváří a volala: "Klapustynko…", tak nám říkala, když jsme byly malé a upovídané….. Ten okamžik byla vzhůru a šílenou úzkostí a brekem. Od té doby se léčí na vysoký krevní tlak.

Tak jaký je Váš názor, mohou to být tak velké náhody nebo opravdu přišla? Mám spoustu zkušeností i s vyvoláváním duchů, což jsou obrovské příběhy a pokaždé s něčím zvláštním. I když věřím na takové věci, vždy se snažím si to nějak logicky vysvětlit. Ale vysvětlení se závěrem náhoda není uspokojující.
Uzdravení:
Je to tak asi15 let, kdy jsem chodil se svou přítelkyní (nynější manželkou). Byl jsem u ní na návštěvě a mě začalo bolet abnormálně břicho. Možná to bylo po nějákém jídle, možná z něčeho jiného, ale měl jsem prostě křeče a i když něco vydržím, tohle bylo opravdu nepříjemné. Moje budoucí žena mi po chvilce řekla, že něco zkusí, abych si lehnul na záda a pokud možno se nekroutil a odhalil si bolestivé místo na břiše, konkrétně oblast žaludku.
Hned po té si začala třít dlaněmi o sebe a po chvilce začla vytvářet mezi dlaněmi jakousi nevyditelnou kouli. Celé to trvalo asi 3 minuty a já na to koukal jako blázen a chvilku jsem pochyboval, jestli jsem si vybral tu správnou holku.
Na úvahy jsem ale neměl čas, protože najednou monželka povídá: "teď to příjde" a jakoby mi vhodí onu uválenou kouli na bolavé místo. Cítím z jejích rukou chlad. Asi minutu na to se mě znatelně ulevilo a během okamžiku jsem nepociťoval absolutně žádné potíže.

Nikdy jsem se nedozvěděl, co to mělo znamenat a jak to vlastně udělala, ale fungovalo to a já byl trošku mimo z toho zážitku. O několik let po té jsme se vzali a dnes jsme spolu celkem asi 16 let. Pravdou ale je, že už jsem od ní nikdy nic podobného nezažil.
Zvědavý duch:
Tenhle zážitek se mi stal asi před 20ti lety.

Stáli jsme v létě podvečer s tátou a s mým manželem nad otevřeným motorem staré škodovky. Chlapi něco spravovali a všichni jsme zaujatě zírali do motoru.
Po pravé straně ode mne stál táta a vedle něj manžel. Po mé levé ruce tedy neměl být nikdo, ale cítila jsem něčí přítomnost. Tak jsem vzhlédla, kdo to je a uviděla jsem průsvitnou postavu chlapa - sedláka, který se také zvědavě díval do motoru. Měl starou halenu přes kalhoty. Když si uvědomil, že na něj zírám - a to jsem tedy zírala, tak se lekl a pomalu se rozplynul. Byl asi prostě jen zvědavý a nechal se unést.
Mé schopnosti:
Moje maminka se stala od dědečkovy smrti médiem...

Začalo to jeho smrtí. Když byla na školním táboře, tak byla s kamarádkama na pokoji a viděla ho ve dveřích, v tu chvíli pochopila, že se s ní přišel dědeček rozloučit a že odchází. Když přijela domů, babička už na ní čekala u školy, celá v černém.

Od té doby, když se jí dědeček zjeví, tak ví že se má dít něco špatného. Vydává ale i jiné bytosti, které ji od jeho smrti obtěžují během jejího spánku. Podle jejího popisu bych řekla, že jde buď o přízraky, a nebo o fantomy, které si nevědomě vytváří. Každopádně, jak je mi známo, tato schopnost se dědí a mě se postupně začínají dít ty samé věci.... ještě ale nic nevidím a doufám, že ani vidět nebudu.

Mívám divné pocity, v závislosti na tom, ve které jsem místnosti, vycítím možné nebezpečí, či situaci. Má schopnost je spíše založená na předvídání.

Povím Vám svůj sen....

Šla jsem s přítelem do trolejbusu a zjistila, že nemám peníze na zaplacení, přítel však šel dál dovnitř a já musela vystoupit.

Asi za dva dny jme přijeli z Prahy a nastupovali do trolejbusu. Já neměla peníze a přítel řekl, že taky nemá, ale že mám jít s ním, že to nějak provedeme. Já šla před ním a on předstíral, že dává peníze i za mě, a šel si sednout, jenže paní řidička to věděla a tak mi vynadala... jediné, co se na tom snu nevyplnilo, bylo, že mi to odpustila.

Jenže! Takových snů mívám více, a u některých mám strach, aby se nevyplnily.

Také se dokáži propojit s nějakou osobou, se kterou mám silné pouto. Nejprve to bylo s maminkou. Když jí něco bolelo, bolelo mě to také, když jsem hlídala bratry, tak se mi zatočila hlava a já hned věděla, že si to mamča někde užívá a jaksi se trochu víc napila. A teď jsem propojená s přítelem, jsme už jak dvojčata! Dokončujeme si nazájem věty, když mluvíme, často řeknem to samé ve stejnou chvíli, víme, co kdo udělá, aniž by to ten druhý řekl nebo dal najevo. Víme o sobě i co si myslíme, nad čím přemýšlíme.

Je to snad nějaká forma telepatie? Nevím proč to tak je, ale chtěla bych vědět, zdali to má nějaký účel, nebo proč vůbec mám tyto schopnosti.

A POKUD ZDE BUDETE CHTÍT MÍT FOTKU DUCHA, KTERÉHO JSTE VY VYFOTILY, NEBO NĚJAKOU PŘÍHODU, KTEROU JSTE ZAŽILY, TAK NAPIŠTE NA ICQ:440414932 NEBO NA SKYPE:jajulka123456789

Koník - animace

23. dubna 2011 v 9:27 | Jančullí |  koníci